Tři praktické příklady návrhu typických betonových konstrukcí na základě výsledků generovaných touto metodou jsou uvedeny v přiloženém článku.
Současná praxe návrhu a posouzení tzv. oblastí nespojitosti betonových konstrukcí je založena buď na metodě vzpěra-táhlo, nebo na využití vědecky orientovaných programů. Obě tyto metody trpí různými nevýhodami, avšak žádnou z nich nelze použít pro koncepční analýzu konstrukce nebo jejího detailu, protože vyžadují přesné rozměry, směry a množství vyztužení předem. Zkušenost autora je taková, že i odborníci mají nedostatečné znalosti, pokud jde o problém stanovení polohy a směrů vyztužení v případech atypických detailů betonových konstrukcí.
Tento článek byl připraven pro 24. České betonářské dny 2017.
Tým autorů: Michael Konecny, Jaromir Kabelac, Jaroslav Navratil